Jelikož je album kompilací, bude nejspíš vhodné věnovat se jednotlivým songům zvlášť a na závěr zhodnotit celkový dojem z alba. Takže s chutí do toho!

První písnička na albu, která také jako první spatřila světlo světa, je od velice oblíbených Pierce The Veil, coverem na zpěváka Bruno Marse a nese název Just The Way You Are. Jelikož mám covery velice rád a normálně popové záležitosti neposlouchám, okamžitě si mě tento song získal. Pierce The Veil dávají poměrně ohrané záležitostí nový, mnohem slušivější háv a díky nim, mi melodie zněla ještě dlouho v hlavě (jen nevím zda-li je to plus nebo mínus). 

Druhým počinem na albu je Little Lion Man, předělaný od Tonight Alive z originálu od Mumford & Sons. Zde už to není tak jednoznačné. Zpevačka Jenna McDougall má výborný hlas a také díky ní zní tato píseň velice dobře (dle mého je to ten nejlepší cover na tento song co jsem slyšel). Ze začátku si můžeme vychutnávat onen výborný hlas zmiňované zpěvačky a zhruba ve 42 vteřině nabírá celý song na rychlosti a údernosti přičemž se nesnaží zacházet do extrémů (od stylu této skupiny to nejspíš ani nelze očekávat), díky čemuž je také příjemný na poslech. Nicméně, osobně jí nepovažuju za popovou záležitost, ikdyž je také velice známá, a originál má také něco do sebe. Jako celek ale vyhrává znova, mně bližší, Tonigh Alive.

Třetí, je velice očekávaná pecka od Woe, Is Me – Last Friday Night (T. G. I. F) (možná ani ne tak kvůli písničce ale kvůli výkonu nového zpěváka Hance Alligooda), původně od Katy Perry a stojí to opravdu za to. Přiznám se, že původní písničku mám rád (ano, čtete správně), proto jsem netrpělivě čekal, jak se právě Woe, Is Me vytáhnou v záplavě jiných coverů právě s tím svým. Při prvních vteřinách mnou prochází zajímavý, uspokojený (hřející), pocit z dobrého vokálu a melodické části písničky, který je ale najednou jakoby odkopnut drsným breakdownem a písnička ihned nabírá jiný ráz. Při prvním poslechu jsem byl zklamán, chtěl jsem si tu melodickou „řežbu“ užívat po celou dobu ale pak mi to došlo. Woe, Is Me dokázali udělat něco unikátního a díky tomu tento song opravdu vyčnívá nad ostatní a drží se stylu této kapely jako klíště. Hodnotím jako velice podařený cover.

Pomyslné čtvrté místo patří skupině The Ready Set a jejich předělávce písničky Roll up od Wiz Khalifa. Tady to maličko zkrátím, původní song nepatří mezi mé oblíbené, a proto jsem tomuto coveru nevěnoval příliš pozornosti. To byla ale chyba, jelikož The Ready Set odvedli taky velice dobrou práci a díky nim se jedná o poslouchatelný a chytlavý song, který převyšuje kvality originálu. Nicméně, moc do celkové atmosféry alba nezapadá (sám totiž zní dosti popově) ale to asi nebyl úplně záměr, protože se jedná o kompilaci.

Na řadě jsou Sleeping With Sirens, s pořadovým číslem 5 a coverem Fuck You od Cee Lo Greena. Velice rozporuplná písnička. Sleeping With Sirens patří mezi mé oblíbené, nicméně, tento cover mě trošku zklamal. Nevím proč, ale osobně jsem čekal víc. Kellin Quinn znova výborně předvádí svůj výrazný, holčičí hlas ale v této písničce mi holt nesedí. Hudebně také nic výrazného a zhruba od druhé minuty se v pozadí ozývá i jakýsi „beatbox“, který mi zážitek spíš víc pokazil. Každopádně i tento song má ráz a své posluchače si jistě najde.

Máme tu šestý song Rolling In The Deep od Go Radio, původně Adele a je jedním slovem úžasný! Jeden mých nejoblíbenějších počinů co tato kompilace nabízí. Výborný rockový nádech dává této, i v originále velice povedené, písničce ten pravý spád a hlas zpěváka Jasona Lancastera, i přes jeho zvláštní výslovnost, je velice dobrý. Nemám, co bych dál k této písničce dodal, určitě všem doporučuju poslechnout třeba na youtube i když si neplánujete sehnat celé album.

Sedm, For All Those Sleeping – You Belong To Me od „slaďoučké“ Taylor Swift. Tento song by se dal charakterizovat jednoduše, neurazí ale ani nepřekvapí. Velice známá (pro jiné lidi) písnička zde, jako u předchozích případů, dostává mnohem lepší šmrnc, chcete-li, pro mě mnohem přívětivější a poslouchatelnější. Melodie je z originálu víceméně zachovaná (ano, musel jsem poslouchat originál, jelikož mě nějakým záhadným způsobem minul, ačkoliv má něco přes 137 miliónů zhlédnutí v oficiálním videu, u kterého jsem si nejednou zamáčkl slzičku) ale doplněná, díky bohu, o nějaké ty „drsnější“ screamy. Každopádně, jako celek zní dobře a kluci z For All Those Sleeping zapřičinili to, že jsem si onen song broukal.

8. Easycore kapela Chunk! No, Captain Chunk si vzala na paškál věčně nalitou Ke$hu a její We R Who We R. Tohle ale asi nevyšlo. Proti této kapele nic nemám ale jejich styl mě až tak moc neoslovil a v této písničce se mi prostě nelíbí. Všechno mi to zní tak moc „uměle“.

Po předchozí písničce přichází, na devátém místě, A Skylit Drive s Love The Way You Lie od Eminema a Rihanny a pokusí se mi vylepšit náladičku. Nutno říct, že se jim to povedlo. Urážky typu „ta holka nemá dobrej hlas“ atd. mi teďka ani trošku neleželi v žaludku, měl jsem takový ten "tady máte!" pocit protože dle mého se song velice povedl a natírá to originálu na plné čáře. Dokonce mě dohnali k tomu, že si znova broukám a dokonce jsem se přistihnul máchnout pěstí (!!) ve vzduchu na nejeden scream, což je úspěch co se týče songu, co to vypovídá o mně, nevím.

Jako další se nám představí Allstar Weekend a Yeah 3X od Chrise Browna aneb další píseň u které nevím co si myslet. Jako cover se určitě povedla a poslouchat se dá, aniž bych musel mít přistavený kyblíček vedle stolu. Jen se mi také nějak nezdá po boku pecek jako Last Friday Night. Celkově je zde použito až moc „disko“ elementů a kdybych nevěděl o PGP4 vůbec nic, řekl bych spíš, že je toto originál na který by se měl udělat „tvrdší“ cover. Možná, že takový byl záměr kapely.

Jako jedenáctý song uslyšíte I See Stars a Till The World Ends od Britney Spears. Není zde potřeba nic rozvádět, dobrý cover, který zhruba ve třetí minutě a 20 sekundě nabere velice zajimavý ráz, bohužel to je trošku pozdě a song záhy končí, ukápne slza, ale jede se dál!

Jako předposlední, dvanáctý song je tu Silverstein a Runaway od Kanye Westa na který jsem se moc těšil a byl na něj zvědavý, protože mám Silverstein moc rád. Přiznám se, že originál neznám ale to není podstatné, podstatné je to, že se jedná o opravdu hodně povedený song, přesně tak má vypadat cover. Maličko mi možná pokazil zážitek rap, který tam podle mého nemusel být, ale celkově zapadá výborně. Pro mě jednoznačně překvapení a má přes 8 minut (i když ke konci je možná zbytečně natahován)!

A konečně tu máme poslední kousek na albu od The Downtown Fiction – Super Bass původně od Nicky Minaj. Song docela dobře navazuje na předchozí, což možná není záměr, ale určitě je to příjemné zakončení, jelikož není nějak moc náročný a příjemný na poslech.

Takže, kdybych měl zhodnotit celkové album, sahám po 9/10. Album se velice povedlo a jako celek je to určitě výborný poslech, který stojí za to. Oproti předchozímu albu se může stydět snad jen za míň známé kapely, což ale není nutně ke škodě (holt je jiná doba).

Tak přátelé, toto bylo zhodnocení alba Punk Goes Pop 4. Pokud jste to bez podvádění dočetli až sem, mockrát Vám děkuji a doufám, že se Vám recenze líbila.

Nasdílejte tento článek přátelům