Že hardcorové podhoubí roste po celém světě dokládá i PAURA z daleké Brazílie. K dobytí vrcholu HC scény mají ještě poměrně daleko, ale určitě mají velice slušně našlápnuto. V roce 2011 jsme je totiž mohli vidět na jejich turné po Evropě. Paura vznikla už v roce 1996 kdy se členové pěti různých kapel sešli ve zkušebně za účelem založení nové skupiny. Hned ve stejném roce vydali svůj debut a aktuální History Bleeds z roku 2010 je už jejich čtvrtá studiovka. Zde je recenze na desku, která ve mě vzbudila poměrně rozporuplné reakce.

První tóny budí kladný dojem. Ze zpěvu Fabia Prandiniho jde slyšet nadšení i energie. Zároveň ale notná dávka hněvu, případně až agrese. Hardcorová kapela v takové zemi jako je Brazílie má široké spektrum působnosti na poli textovém, protože v zemi, kde je chudoba a bohatství tak nerovnoměrně rozložené, zatímco státní orgány fungují na půl plynu, musí negativní pocity růst jako houby po dešti. Proto také Paura ve svých textech odráží názory na politiku své země a kvalitu žití. Hned úvodní No Hard Feelings!? Fuck You je velice příjemná a úderná pecka. Možná ji kluci zařadili na úvod, aby se posluchači trochu namlsali. Hned v první písni je docela zábavné všimnout si přízvuku zpěváka Fabia, protože portugalština jako národní jazyk v Brazílii dodává angličtině velice zajímavý akcent. Písničky na albu se dost bijí co se tempa a stylu týče. Paura je pro mě ryze old-school hardcorová skupina, ale je slyšet, že se snaží jít s dobou a svoji hudbu nějak inovovat či obohacovat. Proto se dočkali i třeba nálepky metalcore, ke kterému mají dle mě docela daleko. Věci jako Scars Of Life nebo Unleashing Hell jsou typicky HC skladby plný dutých bicích, syrových kytar a nakřáplého hlasu. Jednoduše styl starších Biohazard nebo Comeback Kid. Věci plné agrese a revolty, ale zase hrozně jednolité a stereotypní. Kupříkladu ubouchaná This Is Emergency. Nepříliš nápaditě hodnotím i další skladby When Eagles Die nebo Burning Flags. Není to zkrátka moc hudba na domácí poslech, nebo na párty. Koncert to už je ale jiná liga. Naživo svoje songy dokáže kapela podat excelentně s obrovským nadšením a jakékoliv pochyby o neoriginalitě nebo snad nudě jsou tytam.

Na druhou stranu se na albu objevují i melodičtější, živější. až hravé písně. Zmíněná No Hard Feelings?! Fuck You je opravdu velice rozmanitá, baví mě. Závěrečná History Bleeds je z trochu jiného soudku, takže cestu albem uzavírá v poměrně klidnějším duchu. Pochopitelně pořád v hardcorovém kabátě. Pecka s pořadovým číslem šest: Not Over Yet ve mě zase evokuje rozpadlé Despised Icon. Hardcorové sypačky s chraplákem střídá houpavější a pomalejší, až deathcorové pasáže. V Land Of Heroes And Villians a For Each Dead One zase můžeme slyšet příjemné kytarové vyhrávky společně s lehce thrashovým nádechem.

Zajímavostí určitě je, že celé album produkoval bubeník Henrique Pucci ve svém domácím studiu Pucci. Zvukově je deska na velice dobré úrovni a kluci do ní nepochybně dali kus srdce. O novém albu kapela většinou hovoří v superlativech a myslím, že u History Bleeds by to tentokrát nebyly jen marketingové řeči. Fanoušci syrového hardcoru určitě desku ocení, pro techničtější typy to úplně to pravé ořechové není. Nemůžu říct, že by byla špatná. Je tam nesmírná energie a naživo to opravdu nemá chybu. Já zkrátka preferuji jiné subžánry. Pokud vám ale hardcore všech chutí není proti srsti, můžu jen doporučit jejich koncert. Paura je pět nesmírně přátelských, vděčných a vlídných lidí. A podle toho i ten koncert vypadá. Takže určitě neváhejte, naskytne-li se další příležitost.

Sestava:

Fabio Prandini - zpěv

Rogerio Rodentaro - baskytara

Caio Lubliner - kytara

Danilo Fratangelo - kytara

Henrique Pucci - bicí

         http://www.facebook.com/paura3rdworld

Nasdílejte tento článek přátelům