Velice očekáváné nové album This Means War od kapely Attack Attack! je zde. Když se vysloví toto jméno, mnohým se možná vybaví označení „crabcore“, které hájí styl kapely už nějakou dobu. Teď by se dalo říct hájil, jelikož s novým albem přichází i nový, lepší, dospělejší směr, kterým se zmíněná kapela ubírá. Veškerých vokálů se ujal zpěvák Caleb Shomo, electro prvků bylo ubráno na minimum a jede se zde na velice rázné vlně.  Pojďme se ale podívat na zoubek celému albu, ať zjistíme, jak se pánové snažili a jak jejich snažení dopadlo.

Při poslechu jejich předchozího díla v podobě re-issue alba, kde se objevilo pár songů na způsob právě nové desky, mi bylo jasné, že se bude jednat o velice zvláštní počin. Posun k lepšímu a tvrdšímu totiž zajisté není mezi kapelami nejčastějším jevem.

Po zapnutí první písně The Revolution na mě vystoupí, dá se říct, již charakteristický scream zpěváka, který postupně přeplouvá do výrazných, tvrdších kytar , později až do clean vokálu, v což většina z nás doufala. Ten je na celé desce v podání zpěváka Caleba Shoma a musím uznat, že mu čisté polohy velice sedí. Kladné pocity z této první písničky se postupně stupňují i v dálších skladbách. Pokračujeme songem The Betrayal, který je ještě o něco lepší jak předchozí a rozhodně udržuje nový, ráznější rozměr skupiny v chodu. Dalším songem je The Hopeless, který též jede na stejné vlně. Zde se ale už možná dostává na povrch myšlenka „je celé album takové?“. Jednoduchá odpověď. Ano je. Všechny songy na albu jsou podobného rázu a koncepce. Je tedy velice pravděpodobné, že mohou splývat dohromady. Na kolik to vadí si musí každý určit sám, za sebe však můžu říct, že poslech alba si užívám i po jedenácté. Přeci jenom tu je ale něco, co poměrnou strohost zapuzuje. Po písních The Reality a The Abduction, přichází poklidné piánko, které značí příchod živé vody. The Motivation. Song, který byl vydán již před vypuštěním alba, je jeden z nejlepších počinů na desce a ukazuje pravou sílu nového směru, kterým se kapela ubírá. Tedy, jen do té doby než skončí a naskočí ta pravá senzace. The Wretched, song na něž byl vytvořen klip, je opravdu tím nejlepším, co můžete na albu slyšet. Pokud se vám toto nezalíbí, nejspíš již není This Means War pro vás (berte s nadhledem). Jelikož byl tento song maličko měkčí, v The Family se opět dostáváme na tvrdší jízdu. Přes již tradiční nářez The Confrontation se posouváme k poslednímu songu na tomto povedeném albu, The Eradication, který pomalu ale jistě ukončuje rebelskou smršť v podání Attack Attack!, jak jinak než ve stylu předchozích kousků.

Jak to tedy celé shrnout? Jako velice povedené album. Nicméně, nic není dokonalé a zde bych, jak je již jasné, vyčetl právě menší různorodost písniček, které (i díky názvům-všimněte si, že každý název písničky začíná "The" a je jednoslovný) splývají a nejspíš si hodně lidí nezapamatuje jejich jména. Jako třeba já (až na zmiňované dvě pecky na albu). Je ale vidět, že to hochům jde pořádně od ruky. Jejich nový styl společně s poutavými vokály vytváří originální celek, který rozhodně zaujme a má co nabídnout. Revoluce se nekoná, ale změny hrají každopádně ku prospěchu kapely.

INTERPRET: Attack Attack!
ALBUM: This Means War
LABEL: Rise Records

Nasdílejte tento článek přátelům