Od posledního Defacing Festu uběhlo už pár měsíců a tak 30.ledna nastal čas na další přehlídku corových žánrů, tentokrát s jubilejním číslem 10. Bohužel ale vzhledem k nedostatečné návštěvnosti a celkové ztrátovosti těchto koncertů se minimálně na nějkou chvíli budeme muset s touto parádní a kvalitní akci rozloučit. Pojďme si tedy připomenout, jak to v brněnském klubu Melodka vypadalo naposled.

Jako první dostali slovo zástupci crossover žánru, Shadow Area ze Strážnice. Na začátek rovnou pochválím včasný start vystoupení, protože ačkoliv jsem dorazila jen pár minut po půl sedmé(což byl oficiální začátek) , set této mladé šestičlenné formace už byl v plném proudu. To možná kapele mírně uškodilo, protože většina lidí počítala s tradičním půlhodinovým skluzem a tak pod podiem minimálně v první půlce stálo jen pár fanoušků. Kluky to ale nijak nezbrzdilo a do svého 1.koncert na Melodce vložili stoprocentní energii, což nejednoho příchozího nakonec přilákalo nakouknout, kdo to vlastně otevírá. Celý večer se obecně nesl v tempu „čím později, tím tvrději“, Shadow Area byli tedy pro zahřívací kolo se svými místy melodickými pasážemi správnou volbou.

Po menší pauze podium ovládli bratislavští Drama Queen. Ti správně využili rozehřáté publikum od svých předchůdců a svou energickou jízdou vytvořili pod stagí docela slušný moshový základ. Ačkoliv se sami zpětně hodnotlili poměrně kriticky, návštěvníci DF se nijak pohoršeně netvářili a naopak vypadali, že si slovenskou delegaci vcelku užívají. Pokud se v jejich hraní vyskytlo pár chybek a nesrovnalostí, není to to, co bych hodnotila nějak extra negativně. Co ale nešlo přehlédnout byla mírná nejistota ve výkonech a fakt, že ke konci vystoupení už počáteční nestačila a já se začala mírně nudit.

S přibývajícími hodinami opravdu došlo ke značnému přitvrzení - na řadu přišli staří dobří Mincing Fury( and G.C.o.Q.D) se svým deathcorovým nářezem. Tahle parta na moravské scéně není žádným nováčkem, což bylo vidět i na počtu lidí pod podiem. Čekala jsem dobrou show, tohle ale předčilo moje očekávání. Kluci se ukázali být ve skvělé formě, hlasové i fyzické, takže se pařba rozjela nejen na podiu, ale i pod podiem. Někteří(i když jich, pravda, nebylo mnoho) návštěvníci se na hudbu tak rozjeli, že jsem nestačila zírat na všelijaké mosh-kombinace. Došlo klasicky i na vtipný deathcorový cover moravské lidové písničky Kačenka, vždycky se na něj těším. Sečteno a podtrženo, Mincing Fury ukázali, že opravdu umí. Snad jen četnější aktivita ze strany publika by se hodila.

Neoddychovalo se ale dlouho, protože za pár desítek minut se už ozvaly první zvuky tvrdých kytarových riffů a byl čas pokračovat v pekelné jízdě, kterou nás tentokrát provedli taktéž místní( a nejen to) stálice Smashed Face. Kdybych nesledovala jejich novinky, pravděpodobně bych ani nepoznala, že poměrně nedávno proběhla změna na postu kytaristy, díky kterému jsou teď „Smažky“ tak trochu mezinárodní. To, že to nejsou žádní nováčci a ví jak v tom chodit kromě rozsáhlého merche a výzdoby podia značil mimojiné fakt, že jednoduše přišli, podali snad až profesionální výkon, já během první písničky otevřela pusu a zavřela ji asi až na konci posledního songu. Co mi snad trochu vadilo, byla typická krátkost jejich setu, myslím, že nejsem jediná, komu to uběhlo až příliš rychle. Tak či tak, takhle by měla vypadat sehraná, zkušená kapela. Body navíc za to, že s novým členem Alexem jim to funguje taky dobře.

No a vzhledem k tomu, že minulý týden k nám z Ruska nepřišla jen příšerná zima, ale i My Autumn z Petrohradu, okolo půl jedenácté jsme se dočkali i ruského podání deathcoru. Vážně, v porovnání s jejich hudbou mi motorová pila zní jako předení kotěte. Pokud se mi během jejich zkoušení chtělo hrozně spát, během prvních pár sekund mě to dokonale přešlo. My Autumn předvedli totálně brutální výkon, který snad nenechal nikoho chladným. Ostrý riffy, řev, crabcore, všechno mě absolutně odrovnalo. Ostatně, nebyla jsem jediná. Ačkoliv se tentokrát na Melodce sešlo jen zhruba 80 lidí, z toho někteří odcházeli dříve, na My Autumn vznikl kotel jak se patří.

Ačkoliv návštěvnost byla tentokrát nižší(ať už je to z jakéhokoliv důvodu), pro mě tahle jubilejní sestava kapel byla jedna z nejlepších, kterou jsem na Defacing Festu zažila. Pořadatelé se rozhodně nemají za co stydět a myslím, že za všechny návštěvníky DF jim patří velký dík.

Nasdílejte tento článek přátelům