Už je tomu neuvěřitelných 20 let, co tato kapela působí na domácí metalové půdě a proto jsme se rozhodli se zeptat SATISFUCKTION na pár otázek,na které nám mimochodem odpovídal sám Broňa, kde se dozvíte nejen to jaké byli začátky této kapely, ale také, co je v plánu do budoucna a na co se můžeme těšit.  

Tak začneme rovnou od začátku, Satisfucktion je celkem známé jméno a počátky této kapely sahají do neuvěřitelného roku 1991, kdy jste údajně se vším tímhle začali. Mohli by jste zabádat v paměti a říct nám všem, jak k tomuhle všemu došlo a jaká byla původní sestava?

Takže,uplně první sestava byla ve složení Zbyněk Marhoun-kytara (dnes Deivision),Broňa Míka- Basa, Aleš Eder-zpěv, Pavel Těšínský-kytara a Honza Fatrdla-bicí. Nápad založit kapelu se zrodil v hlavách Zbyni a Aleše. Se mnou se seznámili cestou vlakem na intr a protože věděli, že hraju na kytaru, zeptali se mě, jestli bych to nechtěl zkusit na basu,pač druhého kytaristu už měli v merku. Tak jsme se dohodli a začali zkoušet každou volnou chvíli. Dneska si to asi leckdo dokáže těžko představit, ale nástroje ani vybavení tady k dostání nebylo a nebo jen za strašný peníze a nějaký šunky. Takže jsme hráli na všechno co vyluzovalo nějaký zvuk ( kotoučák a gramec po tátovi atd.). Posléze jsme se dopracovali k tomu, že za uškudlený peníz jsme nakoupili repráky v prodejně Tesla a ztloukli jsme si reprobedny. Postupně jsme se dopracovali k lepším a lepším cajkům a začalo to mít i nějakou úroveň.

Letos to bylo 20 let, co působíte jako kapela. Nejsou to rozhodně malé roky a za ta léta jste určitě dospěli k dnešní hudební formě. Před 20 lety jste hráli také stejný hudební styl, nebo jste byli tvrdší, měkkčí? Popřípadně, co jste dříve hrávali za styl?

Tak původně jsme náš styl označovali jako Power Trash. Dneska to je prdel,ale když jsme k 20. výročí zkoušeli starý věci, divili jsme se, jak nám tenkrát ty pravačky fofrovaly :). Měli jsme s tím co dělat i dneska po těch letech :)

Po takových spoustu letech jste určitě odehráli mnoho koncertů a festivalů. Máte za sebou i nějaká turné nejen po ČR, na co do dnes z těchto akcí nezapomenete a na co si rádi zavzpomínáte a popř. se tomu i zasmějete?

Tak jestli můžu za sebe, tak pro mě bylo nejzásadnější turné po Anglii. Bylo tam zážitků tak na knížku, takže to tu nebudu rozebírat, ale bylo to prostě něco nezapomenutelnýho. Parádní byly taky 2 turné s Kurtizánama z 25. Avenue. Klucí mají podobnej vztah k alkoholu jako my, takže to bylo záživný. Pak nesmim samozřejmě opomenout hraní s Kiss, Faith No More, Dog Eat Dog a turné s Waltari, ale to už je mockrát omletá písnička.

V roce 94 jste vydali 4-songové demo "Give me a gun" – hrajete dnes ještě něco z tohoto dema i těch o něco novějších alb, která vlastně ani nikdy nevyšla? Tím myslím alba z roku 96-98, proč vlastně tyto alba nikdy nevyšla?

Z dema Give me a gun už nehrajeme nic, teď k výročním koncertům jsme dali dohromady pár věcí, ale jinak už to běžně nehrajeme. Co se týče nevydaných alb, tak to je docela zamotaný. Jako kapela jsme měli od začátku poměrně smůlu, celou dobu to s náma je jako na houpačce. V těch letech jsme cca 95 až 98 jsme byli pro spoustu lidí z hudební branže zajímavá kapela, měli určitý plány a představy jak by to s náma mělo vypadat,bohužel u obou alb to nakonec dopadlo, že se na nás vybodli a my jsme nebyli schopný ty alba sami vydat. Až teprve s albem Psycho jsme se přestali na kohokoliv spoléhat a vydali ho ve vlastní režii. Každopádně tim jsme vyhráno neměli. Nevěděli jsme co se sebou, manager žádnej, koncertů pár a chuť hrát byla pořád. Řekli jsme si, že to ještě zkusíme přes soutěž a jestli to nevyjde, tak se na to asi vybodnem. Naštěstí jsme vyhráli Rock made in Gambrinus a mohli vydat další album.

V prosinci roku 2010 jste měli křest nejnovějšího alba, Penumbra, co by jste k tomuto albu řekli, jaký z něj máte pocit a co ohlasy fanoušků? Prý vám s ním pomáhal i kolega z Atari Terror, Daniel Kurz? Co je na tom pravdy a na čem konkrétně se podílel?

Každý, kdo vydá nové album, tak většinou říká, že je to nejlepší album, které udělal. Nebudeme vyčnívat z řady a řekneme to samé :) . Myslim, že je to naše nejkompaktnější album s nejlepším zvukem. Zbytek ať posoudí ostatní. Co se týče reakcí, tak musim zaťukat, že jsou dobré, za což jsme rádi. S Kurzovou spoluprácí je to tak, že udělal komplet realizaci obalu a bookletu a mooooc krásně! Je to zabiják.

Co po „Penumbře“, můžou se vaši fans těšit na další placku a nové songy, nebo si zatím dáváte oddych a s tvorbou nového materiálu počkáte na později? Celkově, na co u vás jako fanoušci můžeme těšit, nějaké novinky?

Teď momentálně objíždíme koncerty s Penumbrou, domluvili jsme se, že nový materiál začneme dělat až po novém roce, protože teď bylo spoustu práce. Já jsem dodělával desku s Atari a Radim měl co dělat kolem Dead End festivalu. Pořád řešíme klip,ale nějak se nám to nedaří zrealizovat, tak uvidíme.

Ještě jednu otázku co se týče vaší tvorby. Jaké kapely jsou vaší inspirací a máte nějaký vzor, kterým se vy, jakožto kapela inspirujete?

Je spoustu kapel, který posloucháme. Neřekl bych, že se necháváme ovlivnit nějakou konkrétní. Myslím, že svým způsobem nás ovlivňuje každá, ale nekopírujeme.

Neslavíte úspěchy jen na festivalech a koncertech, ale už jste měli také několikáté vystoupení přímo v TV. Připomenu poslední a to duben 2011, kde jste měli live přenos ve Snídani s Novou? Jaké to bylo hrát před TV kamerou a mít ten pocit, že vás sleduje XY tisíc lidí z ČR? Přece jen, málo kapel jako jste vy mělo možnost se představit v TV a už vůbec ne v pořadu TV Nova.

Bylo tak strašně brzo, že jsme žádný pocity neměli, kromě toho byla strašná kosa a pršelo :)Hraní před kamerou mně osobně nevadí, spíš mám problém s rozhovorama, abych neřekl nějakou kravinu :). Za Snídani s Novou můžu jenom říct “Chudáci babičky,“ ale samozřejmě děkujeme značce Budweiser Budvar, že nás tam pozvali.

DEAD END FESTIVAL, je to akce, která spadá pod vaše křídla, co by jste o tomto festáku dokázali říct? 

Tento rok proběhl třetí ročník, který se uskutečnil jako vždy poslední pátek v listopadu a vystoupilo na něm 28 kapel na čtyřech podiích. Mottem festivalu bylo, je a bude: „ to nejlepší z české klubové scény“. Nejlepší zvuk, světla, projekce, nejlepší servis jak pro kapely, tak pro návštěvníky, spousta piva a hlavně přehlídka kapel , které se na jednom místě jen tak nepotkají. K tomu se vždy snažíme pozvat hosta ze zahraničí a podpořit i jihočeskou klubovou scénu. Tento rok vše vyšlo jak mělo a na lidech bylo vidět, že se bavili, což nás těší. Všem moc děkujeme, že DEF podpořili a naplnili nejen Gerberu po okraj. Co se týče našeho koncertu na DEF, tak jsme se moc těšili. Slavili jsme 20let a s tím bylo naplánováno i hraní ve všech původních sestavách, což se povedlo a bylo to opravdu zpestření, které se jen tak s „dědečkama“ opakovat nebude :)

Jelikož se dlouhá léta pohybujete na domácí scéně, vymetli jste spoustu klubů a zahráli si se spoustou kapel a to nejen z domácí scény. Jak by jste porovnali domácí scénu s 90.léty a dnešními roky? Myslíte si, že tato scéna vyspěla ku lepšímu obrazu nebo staré dobré časy jsou nenahraditelné a dnes už to není takové, jaké to bývalo dřív? Nejen kapely, ale i fanoušci, vnímáte nějaké razantní změny, či si myslíte, že je to pořád stejné?

Myslim, že největší rozdíl je v kvalitě kapel. Dneska ti kluci válej v 17ti jako kráva. Je fakt, že je to způsobený tím, že mají daleko lepší přístup jak ke světový muzice, tak ke kvalitnim nástrojům. Dneska sednou ke kompu a poslechnou si co chtějí, stáhnou si tabulatury atd. My jsme poslouchali dvacátý kopie Ironů na Emgetonkách a rozeznávali co to tam asi hrajou. :) Jinak je to asi stejný, my nosili flanelky, dneska nosí barevný patky! :)

Děkuji vám za váš čas, který jste věnovali tomuto rozhovoru a že jste si dali tu práci s vyplněním těchto otázek. Na závěr, chtěli by jste něco vzkázat svým fanouškům/čtenářům southcore?

Neserte na muziku, klidně stahujte, nekupujte desky, ale choďte nás podpořit alespoň na živo!!!

Nasdílejte tento článek přátelům